Dlouho, opravdu dlouho jsme nad tím přemýšleli, jestli máme mít dvoje štěňátka v jednom roce. A to to mělo být tak, že Aničce se měla narodit odhadem v lednu a Růžence až v květnu (podle jejich minulých hárání). Jenže… všechno dopadlo jinak.
Když nám začala v únoru hárat Anička (o tři měsíce později než jsme počítali), bylo to jasné. Pojedem na krytí k Samu. Vše se dohodlo a potvrdilo a my jsme jen čekali na ten správný den, kdy se pojede krýt.
Už už jsme si pomalu balili věci, když ejhle… začala hárat Růženka. Věděli jsme , že máme jen pár dní na rozhodnutí. Moc se ám do toho nechtělo. Přeci jen, je to šílená kupa starostí s jedním vrhem – a mít dva? Už dříve jsme Růženku kryli zlatým klukem, ale poprvé to nevyšlo (nestihli jsme správné datum) a tak jsme zase hledali zlatého. Měli jsme v hlavě zkusit naposledy Samu, ale tentokrát s Růženkou (byl vybraný ještě jeden fešák, ale ten takhle alespoň bude pro naši novou holčičku 🙂 ). A proč? To je nakonec ten důvod, že jsme do toho šli. Chceme zlatou holčičku, která bude časem nástupkyní Aničky a snad se jí podaří dojít o kus dál než Aničce. A Samu se nám také moc líbí a chceme mít holčičku i po něm. Z těch dvou vrhů si snad alespoň vybereme tu zlatou holčičku…. to bude asi nejtěžší pak vybrat. Asi tu nejhodnější!!!
Teď už to všechno běží a nedá se nic dělat a my se připravujeme. Koupil jsem druhou dřevěnou ohrádku na miminka, další sadu kovových ohrádek pro větší šťěňátka, další topnou dečku, další misky na krmení a já nevím co všechno ještě dalšího už jsem pořídil….. Jo, udělali jsme další dveře do domu ven na zahradu… A pak jsem oznámil v práci, že letos budu mít všechnu dovolenou najednou v dubnu a květnu – někdo jezdí k moři, ale já budu v nádherném nebi mezi spoustou malých nosálků.
